Martin Valas je jednou z osobností českého webařského trhu. Grafik, visual designer, art director, ale také konzultant s přesahem do brandingu a UX (user experience — uživatelská zkušenost). V rámci jeho spolupráce s přední českou UX agenturou Picards se v jeho portfoliu najdou projekty pro značky jako IKEA, Globus, Plzeňský Prazdroj nebo České Radiokomunikace. Na volné noze zpracovával zakázky například od Aukro.cz, VUT, VŠB TUO, Frenkee.cz, Colours of Ostrava, SOMA, Shopexpo, SAZKAmobil a dalších. Na WebTop100 2016 byl dokonce jedním z odborných porotců za grafický design.
Jak bys popsal náplň své práce a odbornosti někomu, kdo je webařský laik?
Jak se to vezme. Záleží, podle cílovky. Svým dětem (4 a 6 let) říkám, že maluju obrázky na počítači. Z toho jsou úplně odvařené. Každou sobotu si beru jedno po druhém k PC a učím je malovat obrázky ve Sketchi (software pro tvorbu grafiky). Začínají v tom být fakt dobré. Rodičům říkám, že kreslím webové stránky. Těm to takhle stačí, a když chci hodně zamachrovat, tak říkám, že dělám takové ty pěkné weby, kde si člověk řekne „týjo, to je pěkný, kdo to dělal?". Anebo že se snažím navrhnout web tak, aby se v něm člověk vyznal a nemusel u toho nadávat nebo dlouho něco očima hledat.
Jak dlouho se grafickým návrhům pro weby věnuješ? Kolik projektů ti takzvaně prošlo rukama?
Začal jsem si tvorbou stránek přivydělávat na vysoké ve třeťáku. Takže už nějakých 16 let? Dělal jsem ve Flashi nějaké — v té době — super pěkné, trendy, fancy animované stránky. Popravdě, byly příšerné. Neuměl jsem to. A i po těch 16 letech si pořád myslím, že je co zlepšovat. Vlastně vždy, když se podívám zpětně na své projekty, bych na nich pořád něco vylepšoval. Věčně nespokojen. Kolik to bylo projektů? Netuším. Budou to ale stovky.
Jedním z projektů byl i náš web involve.cz nebo našeho zákazníka frenkee.cz. Byla pro tebe spolupráce na frenkee.cz něčím jiná?
Byla. Díky klientovi. Vstřícný, otevřený chlapík, bezvadná komunikace, důvěra od samého začátku. Co říkal, jak reagoval, mělo a má hlavu a patu. UXák, architekt celého projektu taky. V takovém prostředí se velmi dobře pracuje. Hlavně tedy díky té důvěře. To podporuje kreativitu. Člověk nemá nikoho za zády a může se spoléhat na vlastní úsudky. A to je nesmírně osvobozující. Je to takový ten přístup, který člověka pozitivně namotivuje udělat vždy něco navíc. Ono je to pak na výsledku hodně znát hlavně v detailech. A s Involve to bylo taky poprvé a velmi pozitivní. U každého projektu vzniknou nějaké chyby. Je to přirozená součást, co si budeme povídat, nasekali jsme je všichni a to, jaký člověk nebo firma nebo zadavatel opravdu je, se ukáže až na tom, jak se k těm chybám a jejich řešením postaví. Ze všech stran to bylo všechno super. Takže tou pozitivitou, profesionalitou, vzájemnou důvěrou, diplomatickým skillem všech zúčastněných byl a je tenhle projekt fakt výjimečný. Je to, myslím, vidět i na výsledku. Kdybych do té spolupráce měl jít znovu, tak jdu.
Jak probíhá tvá spolupráce se zákazníkem? Jak se na práci s ním připravuješ?
Jsem jak manželka detektiva Columbo. Nikdo ji nikdy neviděl, ale všichni víme, že existuje. Tak stejně ani já nepřicházím se svými klienty téměř do styku. Kolikrát si za celou zakázku jen píšeme nebo voláme a nejvíc společenský moment je, když se spojíme přes webkameru. Ale ničemu to nevadí. Veškerou komunikaci mám téměř „zautomatizovanou". Pošlu úvodní soubor otázek, přeberu podklady, udělám cenovou nabídku, tu si nechám schválit a pak jdu vždy jako první na moodboard, kde si s klientem sladíme očekávání od grafiky. Pak už jedu stránku po stránce a vzniká grafika. Tvůrčí práce u mě vlastně začíná tím moodboardem.
Asi se shodneme, že estetika je ryze subjektivní vjem. Máš své profesní mantinely, nebo se i necháš „přetlačit" k vizuálu dle přání zákazníka, který jde proti tvým standardům a vkusu?
Takhle to nevnímám, „že se nechám přetlačit". Jak jsem zmínil, dělám grafiku vždy na základě moodboardu. To znamená, že si s klientem probereme, jak si myslí, že by grafika měla působit, a proč, kdo je jeho cílovka, k tomu mi případně pošle nějaké ukázky, co ano, co ne. Já to pak graficky rozeberu a ukážu, kterým směrem má nebo nemá smysl se vydat i třeba s ohledem na konkurenci. Tím myslím případy, kdy třeba nedává smysl dělat desátý stejný web na trhu v tomtéž oboru, ale budeme muset kvůli odlišitelnosti udělat grafiku diametrálně jinak než konkurence. Takže v určitý moment to má k subjektivitě a vlastnímu vkusu spíš dál než blíž a víc se snažím tvořit podle toho, aby se tam uživatelé cítili, že jsou tam správně. Třeba pro cílovku rybářů 50+ asi nemá úplně smysl tvořit hyper minimalistický moderní web. To s tou estetikou coby subjektivním vjemem bych třikrát podtrhl.
Na jakou nejčastější chybu při analýzách UX webů narážíš? Setkáváš se s nějakým jevem, který by se dalo označit za českou nebo světovou „populační chorobu"?
Jojo, často narážím na weby, které vypadají jako strašně pěkné plakáty, ale dost blbě se v tom orientuje očima a je fakt náročné někde zapíchnout oči a začít konzumovat obsah. Kolikrát ty texty létají zprava doleva, moře whitespaceu, jeden blok je takový, druhý makový, je tam kopa animací a tvůrce se víc snaží, aby to bylo pěkné do portfolia, než aby to uživateli přineslo nějaké pohodlí při konzumování obsahu. Ať už textu, obrázků nebo videí. Před příchodem do Picards jsem to neměl jinak. Obrátili mi vnímání webové grafiky vzhůru nohama, jsou to borci. A Involve pochopitelně taky. (smích)
Jaká byla spolupráce s festivalem Colours of Ostrava? Co jsi pro něj dělal?
Měli technologicky zastaralý web. Graficky a obsahově i strukturou byl velmi nepřehledný. Taky objednávkový proces na vstupenky nebyl uživatelsky přívětivý. Takže jsem se to všechno snažil opravit, zpříjemnit a zároveň udělat graficky tak, aby to odpovídalo očekávání cílovky, která je převážně mladá, družná, bezstarostná. Spolupráce to byla velmi náročná, ale ve výsledku velmi přínosná. Hodně jsem se tam naučil.
Když to vezmeme z gruntu, existuje nějaký koncept grafického vizuálu, který platí pro všechny weby?
Jasně, je jedna taková obecně známá mantra a ta zní: „To záleží…" No, a ta znamená, že nic univerzálního neexistuje. Každý produkt nebo projekt je jiný. Řeší jiné věci, je pro jinou cílovku, na kterou platí jiné věci. Obecně ale z pohledu grafiky platí to, že by se měl grafik soustředit víc na návodnost grafiky, než na cool factor, ne naopak.
Odradí tě coby zákazníka od dokončení nákupu uživatelsky kostrbatý e-shop?
To by si chtělo definovat, co je uživatelsky kostrbatý e-shop. Mně osobně nevadí, když je v objednávce víc kroků než tři, nebo že někde něco musím vyplnit třeba dvakrát, nebo já nevím, třeba že mají nějaký produkt a chybí u něj popis. Já vím, jsou to prohřešky, ale umím to skousnout. Co mě spolehlivě odradí, je, pokud nemá eshop uvedené kontakty, když nemá support, když má jako jedinou platební možnost platbu kartou nebo když jsou na něj špatné recenze.
Je pro tvou práci běžné, že se na popud klienta pouštíš do nových zahraničních trendů?
Myslím, že jsem ještě nezažil, aby grafika musela být podle nějakého aktuálního trendu. Možná díky moodboardu, kdy se s klientem bavíme hned od začátku o „důležitějších věcech". Jako například o tom, aby byly značka, služba nebo produkt vnímány tak, jak klient potřebuje. Do jisté míry mě trendy ovlivňují. Je vlastně nějaké obecné povědomí o tom, co je pěkná grafika, obecný vkus, a ten obecný vkus reaguje právě na ty světové trendy s nějakým časovým zpožděním. A dost možná se nějaké světové trendy ani do obecného povědomí o pěkné grafice nedostanou právě kvůli tomu zpoždění, což pěkně odfiltruje grafické kraviny a nepoužitelné věci, kterých jsou plné galerie na Dribblu nebo Behance.
Publikuješ na svém webu blog Duše designera. Co tě k těmto textům vedlo?
U každého článku něco jiného. Někdy mě něco štvalo, jindy mi přišlo důležité podělit se o to, jak pracuju, a trochu se díky tomu zviditelnit. Jindy mě napadla nějaká zajímavá souvislost, tak jsem si to potřeboval nějak utřepat v hlavě, a najednou koukám a píšu článek delší než odstavec. Když tak nad tím přemýšlím, tak mi psaní blogu obrovsky pomohlo naučit se formulovat a třídit své myšlenky a být k nim kritický. Kvůli tomu jsem s psaním blogu sice nezačínal, ale zpětně to pro sebe vnímám jako jeho největší přínos.